Castellano Mansion

Při příjezdu do areálu si ještě vytáhnu z psalíčka malé zrcátko, ve kterém ještě naposledy překontroluju svůj vzhled. Sluší vám to slečno. Řekne mi řidič a mile se na mě usměje. Úsměv mu oplatím se slovem děkuju. Pak už jen sleduju, jak se auto blíží ke vchodu. Zhluboka se nadechnu a nahodím úsměv. Auto zastaví a já z něj vystoupím. S milým úsměvem vejdu do budovy a rozhlédnu se. Hmmm..tady si dal někdo záležet. Pomalu pokračuju dál do sálu.

Nepatrne prižmúri priezračne modré dúhovky do hlbokej noci, ktorú prelínali len ožarujúce svetlá veľkomesta. Svetlá áut, ktoré ich sprevádzali na ten jedinečný a nezabudnuteľný bál všetkých klanov, ktorý doslova páchol hraným a falošným mierom. Cesta bola tichá, takmer mĺkva, až pokým kolesá konečne neprešli hlavnou bránou a Matthiasov šofér nezastavil len pár metrov pred vchodovými dvermi. Masívne sídlo, ktoré si všetky klany pamätali už desaťročia, sa týčilo nad ich hlavami, vítajúc všemožných hostí, ktorí by si večer ako bol tento, nemohli za ich bezcenné a zbytočné životy, nechať ani v najhoršom sne ujsť. Plné pery zomkne bez jediného slova, nevenujúc svojej drahej spoločnosti jediný pohľad, jedinú zámienku pozornosti. Jeho osobná čarodejnica, Géraldine, ho už neodmysliteľne musela sprevádzať pri všetkých spoločenských akciách, nenachádzajúc lepšiu, či vhodnejšiu partnerku na podobné, formálne “radovánky.” Mal pri sebe svojich upírov, z toho najvyššie kruhu a mal pri sebe i mágiu, nič viac momentálne nepotreboval.
Nechá ľudskú spodinu, aby im z oboch strán roztvorila dvere dlhej, čiernej limuzíny, bez akéhokoľvek očividného otáľania vystupujúc von a bez zaujatia zľahka rovnajúc rukáv svojej košele zopnutý striebornými manžetami. Znak, ktorý bol vygravírovaný v ich strede, bol znakom jediného klanu, ktorému toto mesto reálne patrilo. Jeho klanu. Čierne, luxusné sako dokonale obopínalo jeho široké ramená, v konečnej podstate, celý jeho oblek bol ladený do exkluzívne pôsobiacej, lesklej čerňavy.

http://4.bp.blogspot.com/-lYx9xzNWbDo/T7qNWok5jkI/AAAAAAAAD0Y/BA9LmzB8SN4/s1600/05.jpg

Sebaisto podvihne hlavou dohora a akonáhle jeden z poslíčkov pomôže Géraldine prejsť okolo auta až k nemu, s chladivým úsmevom na perách k nej poprvýkrát natočí svoju tvár. “Géraldine.” Prenesie jej meno s nadradenosťou, ktorej sa nemohla vzoprieť… a on si bol istý, že ani nechcela. Ruka mu automaticky poputuje dohora v jej blízkosti, ponúkajúc jej záporné i vedúce rameno. Niekoľkí, vyššie postavení upíri z Onyxu, ho stále sprevádzajú v pozadí, vrhajúc na väčšinu prítomnej spoločnosti rovnaké povýšenecké pohľady ako ich samotný vodca.
Jeho kroky na chvíľu zastanú, vpíjajúc po príchode okolie honosnej, prezdobenej sály. Márnivá Braganza, ako inak. Všetko narúšali svetlá, všetko narúšal niečí pohyb, odlesk miliárd drobných kryštálov. Poniekiaľ arogantne nakrčí spodnou perou, nadvihujúc obočím. Čierny, luxusný oblek dokonale obopínal jeho široké ramená, dopĺňajúc rovnako čiernu košeľu a kravatu. Bolo len otázkou času, než zahliadne jedného z nich, otázkou času, než sa spolu po roku zídu v rovnakej miestnosti, tvária sa, žeby si najradšej nespretrhali hrdá. Na sekundu zavadí očami na Géraldine, avšak sa nepýtajúc, či je pripravená do tej lacnej, trápnej šarády vstúpiť. Jednoducho pokračoval ďalej, vedúc ju hlbšie do sály, kde ich iste čo chvíľa patrične privítajú, ako vždy, prípitkom.

(Pamatuje si, jako by to bylo včera, když vstoupila poprvé do sálu po boku Matthiase. Bylo jí osmnáct. Předtím nikdy v životě nebyla na tak velkolepé akci. Nervozita jí byla vidět na očích. Nikdo ji neznal, nikdo netušil, kým je. Tehdy byl ples v režii Onyxu. Matthias ji při svém proslovu a přípitku poprvé představil světu. Klany oslavovaly vyhubení covenu a nezávislost Staten Island. Smrt její rodiny přispěla k této velkolepé frašce a Matthias se bavil nad výrazy přítomných, když ji představil jako přeživší a jako svou čarodějku. Vystavil ji na odiv a dočkal se kýženého zaskočení všech. Tehdy si všichni šuškali, když náhodou procházela kolem nich, zírali na ni jako na nějaký exponát v muzeu, ale nikdo s ní nepromluvil. Nikdo kromě jedné osoby, která se k ní přikradla, když do sebe nalévala šampaňské. Byl to Charles Ryder, čaroděj klanu Midwout, který jí věnoval pohled do očí a řekl jen “Upřímnou soustrast.” Zaskočilo ji to, ale zároveň potěšilo. Bylo to sice již sedm let, co zabili její rodinu, ale nikdy se nedočkala žádné soustrasti. Tehdy se zmohla jen na překvapené děkuji. Tehdy se poprvé potkala s mužem, do kterého se posléze zamilovala a který se stal jejím mužem.
Dnes opět. Podobný scénář, ale už nebyla neznámou osobou pro nikoho. Každý věděl, kým je a co dokáže, nebo si to alespoň vetšina z nich myslela. Cesta proběhla hladce a mlčky. Matthias si nevšímal jí, ona zase jeho. Seděli vedle sebe, ale přitom tak daleko. V očích nebylo jediné známky po nervozitě, kterou zažívala poprvé. Naopak, její pohled snad nemohl být tvrdší a sebevědomější. Nechala si pomoci od poslíčka ven z auta, jakmile dorazili. Ne, že by to nezvládla, ale dnes byla za dámu a k tomu náležely jisté rituály, které musela strpět. Oplatila Matthiasův pohled a stejně tak ho i oslovila.) Matthiasi. (Dávajíc mu jasně najevo, že je připravená chopit se jeho rámě a vyrazit spolu s ním dovnitř. Tak se také stalo. Na sobě měla nákladnou červenou korzetovou róbu, která podtrhovala její dobře vyvinuté poprsí. Do stejné barvy ladila i boty, které sice nebyly úplně taneční, ale ona věděla, že v nich tančit zvládne. Oba se nesli jako vládci. Kdyby všichni nevěděli, jaký vztah mezi sebou mají, mohli by si říct, že tvoří pár, dokonale povýšený a nadřazený pár.
Uvnitř to žilo. Nebyli první, ale ani poslední, kdo na tuto velkolepou parádu dorazili, ale času bylo dost. Celá noc. Výzdoba byla kýčovitě velkolepá. Clarice si ráda potrpěla na cetkách, ale nemohla jí upřít, že vše dohromady bylo dokonalé. Spočinulo na nich pár pohledů, které zcela ignorovala, protože podřadná špína, která se tu dnes též nacházela, ji nezajímala. Z dálky zahlédla Kumiko, vůdkyni Triad, její čarodějku, na jejíž jméno si nevzpomíná, nebyla tu ve městě zase tak dlouho na to, aby jí věnovala pozornornost. I Clarice zahlédla, jak u švédských stolů peskuje někoho z obsluhy. Vypadá, jako kdyby ho chtěla zahryznout. Smůla, že nemůže.) Přišli jsme mezi prvními. (Podotkla. V sále se to hemžilo hosty, rozhodně nepřišli mezi prvními, ale Matthias dobře věděl, co tím míní. Přišli mezi prvními, co něco znamenali.)
https://i.pinimg.com/originals/e3/5e/e6/e35ee63af94155253cd57d77a9e6ec88.jpg

(Všechno muselo být dokonalé a velkolepé. Nebála se do toho vrazit tolik peněz, kolik jen bylo třeba. Ostatně mohla si to dovolit. Společně s manželem měla pod palcem obchodní transakce nejen v Queensu, ale po celých Spojených Státech. Pokud nebyla královnou New Yorku, po čemž velice toužila, rozhodně jí po právu náležel titul královny obchodu. Uměla plavat v hlubokých vodách a jako žralok se chopila každé příležitosti k tomu, aby byla blíž newyorskému trůnu. Dnes ale musela nechat svou žraločí stránku stranou, dnes tu nebyla za nekompromisní obchodnici, ale za hostitelku večera. Její manžel ovšem dnes chyběl. Jeho vytáhly pracovní záležitosti mimo New York. Protože ale byli rovnocenní partneři, nic jí nebránilo v tom, aby tuto slávu zařídila naprosto sama a postarala se tak o to, aby si hosté měli ještě dlouho co vyprávět. I když byl sál obrovský a jeden nevěděl, kam dřív stočit pohled, ona měla vše pod ostřížím zrakem a kontrolovala, jestli je vše tak, jak má být, protože uříznout si ostudu, to opravdu nepotřebovala. Ženy se v mužském světě musely umět ohánět. Pánská část populace měla vždycky všechno snazší, ženy si musely respekt a uznání vydobýt. Ona to neměla jinak. Mnohdy ji považovali jen za jakýsi okrasný přívěšek svého muže, ale ona byla šedou eminencí klanu. Věděla o všem, rozhodovala o všem, samozřejmě se svým manželem po boku. Byla sestrou 1. vévody z Buckinghamu, který byl svého času oblíbencem krále a už tehdy se naučila tahat za nitky a přitom nebýt vidět. Kdybyste se historiků zeptali, kdo byla Katherine Villiers, jen málokdo by věděl, přitom už jako mladá ovlivňovala chod dějin, ale nikdo o tom neměl ani ponětí. Tento přístup se jí vyplácel i teď. Uměla v tom chodit, uměla vést válku. Dnes večer ale nebyl čas na žádné válčení. Dnes se oslavoval mír a společný postup klanů. A ona se pomalu připravovala na svůj proslov, který měla přede všemi přednést. Ještě ale nebyla ta správná chvíle.)
https://i.pinimg.com/originals/88/6a/81/886a81096a00622e7dc4444da6ed842b.jpg

(Když se Lucy rozhodla, že půjde netušila že to bude tak velkolepé. Ano, čekala něco velkého ale takto opravdu ne. Rok od roku se tento ples koná větší a větší jako kdyby si to nemohl každý z klanů oslavit po svém. Ovšem ona se sem nepřišla jen bavit, ale také sem přišla, proto že by se zde mohla naskytnou jistá příležitost a to získat si na svou stranu další spojence. Samozřejmě že se bude bavit a to hodně, ale jen tak aby viděla jak budou ostatní reagovat a ona si mohla otipovat, ty které by mohla zviklat. Také již dlouho netančila pokud nepočítáme tance k nočních klubech a barech, chtěla tančit, ikdyž její styl tance byl značně poznamenán dobou kdy byla proměněna v těch letech žila nejvíc nebylo snad večeru který by nestrávila na plese, bále nebo jiné podobné maškarádě. Možná by tak žila už napořád kdyby jí později Matthias nezakázal na tyto akce chodit dokud nedokončí svůj výcvik prvotřídního zabijáka. Když si na to ted Lucy vzpomněla hořce se usmála, i když vůdce milovala nikdy nezapomněla co jí provedl, prakticky z ní vymlátil veškeré emoce. Soucit, náklonost a hlavně láska to vše se pro ní stalo po dobu jejího tréninku minulostí. Věděla, že kdyby její rodinu nezabili členové ostatních klanů, zabil by je on, byli pro ní slabinou, kterou by nebyl ochoten riskovat. Někdy si říkala, jak ho může tak moc milovat a zároveň strašlivě nenávidět. Když jela autem a míjela velké kovové brány bylo to zvláštní jako kdyby na ni dolehla tíha smrti. Ale dnes se zabíjet nebude, to ne, dnes jsou na programu večera politické záležitosti. A tak vystoupila z auta a naposledy si upravila už tak dokonalé šaty zvolila model, který přitáhne pozornost potencionálních přátel a spojenců. Černé šaty které mají na rukávech a lehce kolem hrudi krajky s květinami a k nim čistě bílé stříbro z Asie které dostala od svého otce. Když vcházela do sálu nějaký mladík jí vzal sako a ona vstoupila do sálu s hlavou vztyčenou a s pohledem který jasně říkal: Jsem tu lidi, no tak to můžeme rozjet.)

https://i.pinimg.com/736x/a7/9c/89/a79c89f8dfede6470e59bfe0d66acade–charles-delevingne-shades-of-blonde.jpg

(Když se jí vše zdálo perfektní a hostů bylo tolik, že již netrpělivě čekali na to, až se ujme slova, pomalu vyšla nahoru na pódium. Dávala si na čas, nikam nespěchala. Ona byla vůdkyní vznešené Braganzy, tak proč by se na ni nemohlo čekat. Sál se ztišil a všechny zraky se upínaly na ni. Číšníci pomalu dorozdávali zbytek skleniček se šampaňským, aby si všichni hosté mohli připít spolu s ní. Přistoupila k mikrofonu, jemně si odkašlala, aby všichni věděli, že se chce chopit slova. Přejela sál svým zkoumavým pohledem a nasadila přívětivý úsměv, který byl ovšem stejně falešný jako u 99% lidí tady v sále.) Drazí přítomní. (Započala svůj proslov. Zdržela se takových oslovení jako přátelé, protože o tomto plese se rozhodně nedalo říct, že by byl plná přátel, se kterými by chtěla trávit čas.)
Nejprve mi dovolte, abych omluvila svého manžela za jeho nepřítomnost, ale důležitá obchodní záležitost si ho žádala mimo město. (Nezůstávala svým pohledem jen na jednom místě, ale přejížděla po celém sále, aby snad někdo neměl pocit, že byl ochuzen. Po velmi malé odmlce se dala znovu do řeči.) Sešli jsme se zde na tomto místě jako to již děláme po mnoho let. A že už je to pěkná řádka. Tímto plesem si připomínáme, že i my, jednotlivé klany, jsme se byli schopni domluvit na něčem rozumném bez toho, aniž bychom použili násilí. Oslavujeme tuto událost a stále doufáme, že i v budoucnu se nám podaří ustálit naše spory a vyjít z toho všeho všichni jako vítězové. (Tohle si nemyslela ani ona sama. Vítěz bude jen jeden a ona bude dělat vše pro to, aby to byla Braganza.) Nechci tu ale dlouho tlachat. Místo toho bych tuto chvíli chtěla věnovat těm, kteří již nejsou mezi námi, abychom si tak připomněli jejich oběť této válce. (Zvážněla. Úsměv na její tváři vymizel a nahradila ho lítostivá grimasa, která taktéž byla dost dobrým hereckým výkonem. Pokud by nezemřel její manžel, kterého opravdu i po těch stovkách let milovala, nedalo by se říct, že by snad něčí smrti litovala. Skoro všichni pro ni byli nahraditelní.) Vím, že by bylo na dlouho vyjmenovávat všechny, kteří padli a ani by to zřejmě nebylo v našich silách. (Vůdce mnohdy ani nezajímalo, kdo za ně bojuje, natož aby znali jména všech, kteří za ně položili život. Všechno si žádá své oběti.) Ale vybrala jsem pár tváří z každého klanu, které byly známé opravdu všem. Pojďme tedy uctít jejich památku a zamyslet se nad svými činy. Připíjím všem statečným, kteří tu již s námi nejsou. (Pozvedla sklenku a napila se. Spustila se prezentace na velkém plátně, kde se promítala jména a fotky těch, které Clarice vybrala, těch, kteří si podle ní zaslouží pietu za padlé. Bylo to pár jmen a tváří z každého klanu. Mělo to jediný cíl. Sloužilo to jako provokace dalších klanů, nebo spíše konkrétních osob z jednotlivých klanů, ale dnes večer se jí ani nikomu jinému nic stát nemohlo. Kdyby ji nikdo tady v sále neznal, všichni by si opravdu mysleli, že je to pocta a pietní akt padlým. Ke každému, který byl zrovna na promítacím plátně řekla pár slov a tvářila se nanejvýš utrápeně. Vnímala ty šokované pohledy protože tohle nikdo nečekal, ale nalezla pár otrávených obličejů, zvlášť v části, kde se sdružoval klan Onyx. Prezentace dojela na poslední fotografii. Její pohled se přilepil na Géraldine. Její ústa se pootevřela a vyslovila jméno.) Charles Ryder. Čaroděj klanu Midwout, který zahynul za dosud nevyjasněných okolností. (Na fotce, která se objevila na plátně, byl Charles, ale ještě někdo. Géraldine. Zrovna se společně chystali tančit na jednom z plesů, který se konal už hodně, hodně dávno. Stále ulpívala pohledem na ní.) Omlouvám se, jiné foto jsem nedohledala. (Zakroutí hlavou, i když Géraldine muselo být jasné, že se ani moc nesnažila jiné foto najít. Prezentace skončila.) https://seriesjunks.files.wordpress.com/2015/05/3.jpg
Děkuji za pozornost. Teď může započít první tanec v podobě klasického valčíku. (Zase hrála úsměvy a nakonec sešla z pódia, aby si mohla s někým zatančit valčík.)

(Měl trochu zpoždění, věděl to, ale v klanu se vyvrbilo něco, co nesneslo odkladu a muselo se ihned řešit. Vlastně tak ani nevěděl, jestli dnes dorazí vůdce Midwout Adalbert, protože ten ještě, než sám odcházel, řešil záležitosti v brooklynském podzemí. Pokud nepřijde sám, Bastiaan měl být tím nejvýše postaveným členem klanu zde na této akci, a tedy i takovým zástupcem Adalberta. Rozhodně mu ale nemínil udělat v ničem ostudu, tohle není jeho první novoroční ples, aby nevěděl, jak se zde chovat. Navíc on byl i gentleman, a to mnohem raději než krvelačná bestie, ve kterou se dokázal proměnit, když to bylo nejnutnější. U dveří musel ukázat pozvánku, protože i když byl hodně vysoko v hierarchii klanu, nebyl to vůdce a nebyl ani v jeho doprovodu, takže tuhle formalitu musel přetrpět, ale netrvalo to dlouho. Přišel sám, neměl s sebou žádný doprovod. V sále zahlédl už hodně midwoutských, taktéž Matthiase, Géraldine a Kumiko, kteří spolu právě hovořili. Kumiko se zřejmě rozhodla udělat čestné kolečko. Spatřil též Clarice, vůdkyni Braganzy, která se právě pomalu blížila k pódiu, na kterém po vystoupání jistě chtěla započít svůj proslov. Zdálo se tedy, že přišel v tu pravou chvíli, aby si mohl v klidu vyslechnout proslov plný falše a oslavování události, která spíš byla čistě náhodná, protože nebýt toho, že nad Staten Island stále třímalo kouzlo čarodějnic, tak by se upíři pobili i o toto území. Takhle je to nutilo k dohodě. Postavil se vedle jemu neznámé tváře, musela tu být buď úplně nová, nebo s ní prostě ještě neměl tu čest. Byla to Japonka, takže předpokládal, že by mohla patřit k Triadu. A rozhodně nebyla upírem. Pochyboval o tom, že by zde sloužila jako půlnoční živá svačinka. Zřejmě se tedy jednalo o čarodějku.) Dobrý večer. Vás jsem tu ještě nikdy neviděl, pokud mě paměť neklame. Ale doposud jsem se na ni mohl spolehnout. (Pousměje se.) Jsem Bastiaan Jansen z klanu Midwout. (Ihned se představí, protože na téhle akci rozhodně nemíní hrát nějaké hry na kočku a na myš. Ostatní možná ano, ale on se přišel pobavit. Nabídne ženě svou ruku, pokud se jí rozhodne potřást.) Vypadá to, že Clarice se chystá pronést přípitek, to bychom asi neměli zmeškat. (Zkonstatuje a podívá se směrem k pódiu, na kterém už stála připravená Clarice.) Ale doufám, (zašeptal ještě směrem k ní) že mi pak věnujete první tanec. (Prvním tancem byl samozřejmě klasický valčík. Pak už se ale odmlčel, aby si poslechl Claricin proslov. Byl vskutku netradiční a pro mnohé jistě znepokojující. Clarice byla opravdu troufalá, když si dovolila takhle tnout do mnohdy ještě čerstvého. A i kdyby rány byly zahojeny, tohle mohlo mnohé rozjitřit. I on tam poznal známé tváře. Některých mu bylo opravdu líto. Jakmile se na obrazovce objevil poslední, Charles, věděl, že to směřuje spíše na Géraldine, ale i on by měl k tomu co říct. Charles byl zavražděn tak, že to vypadalo na někoho z jejich klanu, ale on o tom vždy silně pochyboval. Adalbert by nebránil někomu odejít z města, kdyby se tak rozhodl. Možná by pro tu osobu byl pak těžší návrat, ale odchod určitě ne. Pokud si s ním tedy někdo z Midwoutu nevyřizoval účty, pochyboval, že je za tím klan, do kterého patřil. Midwout se k vraždě Charlese Rydera ani oficiálně nikdy nepřihlásil. Po proslovu se mohl znovu věnovat Mice.) Mohu s vámi tedy počítat na tanec?

(Vlastně ani netušila, proč sem ještě stále chodila. Ano, byla to veliká prestiž a snobárna každým coulem, ti, co tu byli, něco opravdu znamenali a pokud ne, pokud se tu nachomýtli obyčejní upíři, kteří neměli tak vysoké postavení, vůdce klanu jim tak dával příležitost na něj nějakým způsobem zapůsobit. A i když tu nebylo násilí dovoleno, člověk se stejně musel mít na pozoru nad tím, co vypouští z pusy, protože by mohl neuváženě pustit nějaké zásadní informace, které by posléze využil nepřítel ve svůj prospěch. Takže ano, snobárna na vysoké úrovni, ale ona dávala přednost více uvolněnějším akcím, akcím, které pořádali obyčejní lidé, kteří ani netušili, že nadpřirozeno existuje. Na těchto plesech, večírcích a jiných akcích se cítila mnohem víc uvolněná. Mířila k nim Kumiko, vůdkyně klanu Triad. Věděla, že rozhovoru s ní se ona a Matthias asi nevyhnou, protože si vyhlídla přímo je. Zhluboka se nadechne a vydechne, pohlédne krátce na Matthiase a když se od něj otočí, nasadí trochu křivý, ale přesto téměř přívětivý úsměv, dnes možná ten nejlepší, který na svém obličeji dokázala vykouzlit. Dnes tu nejsou od toho, aby po sobě všichni štěkali a pokoušeli se zabít.) Kumiko, zdravím vás. Děkuji za pochvalu. Samozřejmě to samé platí i o vás. (Na zdvořilostní fráze moc nebyla, ale když už jí ty šaty pochválila, slušelo se, aby jí to oplatila. Samozřejmě Kumiko vykala. Ona všem vykala až na členy klanu Onyx. Těm tykala všem a až podle tónu jejího hlasu a slov, které volila, jste poznali, jestli jste pro ni pouhým trnem v oku, nebo jste na žebříčku jejího hodnocení mnohem výš. Samozřejmé bylo, že nejvýše stál Matthias. I ona se porozhlédla znovu po sálu, aby se pokochala výzdobou. A i když věděla, že otázka primárně nesměřovala k její osobě, stejně odpověděla.) Ano, Clarice si opravdu dala záležet a musím uznat, že se jí výzdoba velice povedla, ale tento sympatický dojem zhatí, až otevře svá ústa a pronese přípitek. (Dodala trochu rýpavě. Ani dnes si nemohla dovolit nepatřičné poznámky, ale k ní to prostě patřilo. Neřekla ještě nic tak hrozného. Ale brzy je z rozhovoru vyrušila samotná Clarice a číšníci s šampaňským. Držela v ruce sklenku a čekala na žvásty, které z Clarice vypadnou. Bylo na ní znát, že je otrávená z jejího proslovu. Vůbec ji to nezajímalo, stejně všichni věděli, že jsou to jen výmysly a všichni by se tu nejraději pozabíjeli, dokud by nezbyl prostě jeden klan. Ale jakmile začala mluvit o pietě a spustila tu prezentaci, zpozorněla, jako by čekala, že přijde nějaká ta rána pod pás. Ta přišla. Na poslední fotce prezentace byl její manžel a Clarice tam dokonce umístila fotku, na které jsou oba dva. Ona i on. Její omluvy byly jen plytké žvásty, za které by jí nejraději vytrhla jazyk, ovšem svou naprosto nevzrušenou a kamennou tvář si udržela. Nikdo nemohl poznat její vnitřní rozladění, nikdo nemohl vidět, jakou ránu jí to zasadilo, ještě navíc při příležitosti, kterou by naprosto nečekala. Clarice se vyznamenala, jen co je pravda. Ale ona jí tu radost neudělá, aby tady ztratila nervy, aby dokonce něco provedla, protože na to přesně Clarice čekala, na chybu, která by zapříčinila masakr. Snad jen Matthias mohl poznat, že je trochu napjatější, protože se ho stále držela za rámě. Ovšem její obličej by se dal tesat z kamene, jak byl chladný. Kopla do sebe skleničku šampaňského. Pro ni zde veškerá zábava skončila. Snad už jen ten tanec ji mohl trochu rozptýlit.)

Na několik okamžiků se na její tváři objevil úsměv, o jehož významu by nikdo kdo by ho zahlédl nemohl pochybovat. Měla chuť trhat a rdousit a zabíjet a především z Claricina hrudníku odstranit několik životně důležitých orgánů. Trvalo však jen krátkou chvíli, než opět přikryla svůj obličej dokonalou porcelánovou maskou. Uvnitř ovšem stále zuřila. Scéna s Geraldiným manželem jí byla poměrně ukradená, nic jí po tom nebylo, ale tolik upírů z Triady…. Shuu, Kiku, Yuki, Nicholas, Ashida….. Všechny je znala. S Kiku často sprejovala i v samotném srdci Bronxu, Nicholasovi radila jak okouzlit Yuki a Ashida vyráběl ty nejkrásnější lampiony v New Yorku.. Věděla, kolik z nich odstranila Braganza, kteří padli rukama Midwoutských a kterým pomohl na onen svět Onyx. Pamatovala si jejich hlasy. Bolelo to. A moc dobře viděla zlomyslné ohníčky v Clariciných očích, když padlé představovala. Muselo se to dotknout všech – snad kromě Matthiase, kterému by bylo jedno i vyvraždění celého Onyxu, pokud by mu to dopomohlo k New Yorské koruně. O tom Kumiko nepochybovala. Důkladně se napila ze své sklenice, aby se uklidnila a spílala přitom Claricině proradnosti. Neskutečná odporná falešná mrcha. Částečné i proto jí Kumiko respektovala – samotná neuměla být lstivá. Když jí někdo rozzlobil, utrhla mu hlavu, nebo si to zapamatovala pro příště a vyřídila si to s ním později. Žádné velké intriky, prostě čisté emoce. Clarice fungovala jinak, což Kumiko nikdy příliš nepochopila. Nerozumněla tomu mrštnému flexibilnímu myšlení, které bylo vládkyni Queensu vlastní.
Protože tušila, že Bronxská dvojice se po tomhle do rozhovoru dvakrát nepohrne a protože sama ztratila chuť na mluvení, krátce se jim oběma omluvila a zmizela na balkónech, jichž si všimla už předtím. Na studeném nočním vzduchu si promnula spánky. Její sebeovládání se zhoršovalo. Pokud to takhle půjde dál, někdo si toho všimne. Potřásla hlavou, aby z ní vyhnala všechny nepříjemné myšlenky. Bez úspěchu. Kdyby tu tak byl bráška…. Bez něj si přišla bezbranná. A to byl9 nepříjemné.